Tichý test (ne)oblíbenosti aneb reflexe po vychovatelku

Konec školního roku – ideální čas na bilancování, závěrečné úklidy... a samozřejmě na malé sociální experimenty. Jako vychovatelka školní družiny jsem si letos řekla, že reflexe nemusí být vždy jen o papírech, schématech a přehledech aktivit. Může to být i jemně škodolibá zábava. A tak jsem zvolila „tichý test“.
Každé dítě jsem si zavolala zvlášť. Naklonila jsem se k němu a spiklenecky mu pošeptala do ucha:
„Pokud chceš, abys měl příští rok jinou paní vychovatelku… usměj se.“
A pak jsem jen čekala.

Předem přiznávám, že jsem si tímto testem tak trochu sama šila bič na sebe. Ale víte co? Ze třinácti dětí se na mě zářivě usmály… pouze dvě. A to je výsledek, který by si leckterý politik zapsal do volební kampaně!

A co ty dvě výjimky? No, jeden z nich byl prvňáček klučík z Ukrajiny, který zjevně pochytil jen to „usměj se“ – a taky to udělal, tak poctivě, že by se za něj nemusel stydět ani hollywoodský herec v reklamě na zubní pastu. Ale kdo by se v tom šťoural?
Takže ano – podle interního, naprosto vědecky neprůkazného výzkumu jsem obstála. A ano – budu tu zase i příští rok.
A už teď se těším jak malá! V hlavě mi už bublají nápady, plní se kufřík her, vylomenin, tvoření i tajných plánů, jak si pobyt v naší Dobrodružince ještě víc užít. Bude to jízda!

A ještě jedno velké děkuju – za nádherné dárky od dětí i za milá slova a podporu od vás, rodičů. Vážím si toho opravdu moc. A právě i díky tomu se těším na další společné dobrodružství zase o trochu víc.